ZubateZaby

Podle peří poznáš ptáka,
podle žáby bruntáláka !

Historické zprávy o Bruntálsku v 15. století nejsou nijak moc bohaté. Stejně tak se
doposud moc neví o husitském období a zejména o spanilých jízdách husitů do tohoto
kraje. Nakonec se takto svého času vyjádřil ve svých pracích také historik doc. Hosák.
Přesto husitské rejsy, jak se vojenská tažení tehdy pojmenovávala, zasáhly i oblast
horstva tehdejších Sudetských hor a Bruntálska. Záškodnické husitské výpravy se
organizovaly nejvíce po roce 1427 a na našem zemském území se jejich cílem stalo
Slezsko, Morava a obojí Lužice. Bruntálsko, jako významné Řádové území, tak zažilo
hlavně boje husitů v rámci odvety za Baltské příměří právě s Německými rytíři. Hlavním
důvodem husitských bojů tehdy ale bylo zajišťování kořisti a plundrovat dobyté území.
Nakonec se husitské vojenství stalo i smyslem jejich náboženství a častým řešením
vlastních sporů.

BRUNTÁL PŘED HUSITY ZACHRÁNILY ZUBATÉ ŽÁBY

Pro usnadnění těchto vpádů zakládali husité na tomto území své opěrné body. A tak
zhruba v letech 1430 - 1433 se velitelé Prokop Holý a Jan Čapek rozhodli pro zřízení
účinného zázemí právě na území dnešního Starého Města a Bruntálu. Místo bylo hodně
strategické a chráněno horami. Navíc na kopci jihozápadním směrem od města, dnes na
Uhlířském vrchu, měla být hlavní Moravsko-slezská obranná základna husitů. Plán na
získání Bruntálska vlastně navazoval na už dřívější tažení Pražanů a Orebitů na Moravu
v létě roku 1423. Husité tehdy rozprášili vojsko olomouckého biskupa a ovládli řadu
měst na střední Moravě. Cesta na sever byla tak připravena, navíc Albrecht
Habsburský, který bránil jen území střední a jižní Moravy, se o její severnější část
nijak moc nezajímal. Husité vpadli Moravskou branou do Slezska a v bojích obsazovali
jedno město za druhým - padla Ostrava, Fulnek, Osoblaha, Hlohov a Moravský
Šternberk.

Když husité za polského spojenectví donutili Řád německých rytířů na Baltu podepsat příměří (1433), bylo už
Bruntálským jasné, že Řádové území i zde bude zřejmě ohroženo. Tehdejší obecní purkmistři přišli s
řešením, jak přilehlé obce a Bruntál ubránit. Místo aby se vzdali a připravili výpalné pro zběsilé husity,
dohodli se sedláci s domkaři a poddanými, že obranu přístupů k městu zařídí za využití hojně rozšířených
velkých žáb a bahnitého terénu. Zvláštní druh zdejších nebezpečných žáb skokanů, před kterými chránili
dospělí hlavně své děti, naložili v dostatečném množství i s blátem z rybníka a potoka na dřevěné povozy a
ve směru od Václavova (dříve Wiltgrub) a Starého Města (Altstadt) připravili svá obranná stanoviště.
Rozdrážděné žáby, močálové bahno smíšené s kravským hnojem a organizované hlídky starousedlíků, pak
hlídali prašné cesty do Bruntálu. Samozřejmě, že obranné pozice zaujali také všichni ostatní obyvatelé
okolních obcí, jedno zda chudáci, bezdomci nebo statkáři. Všem šlo o to, aby husité nezískali majetky
zřizovaných obcí. Vždyť teprve zhruba dvě staletí se zde komunity našich a hlavně německých kolonizátorů v
drsném kraji pod sudetskými horami zabydlovali. Putovní cestovatelé a tuláci navíc rozšiřovali hrozné
zprávy, jak zlodějští husité po zemích Koruny české loupí, drancují, zabíjejí muže a také znásilňují ženy a
stařeny. Na Bruntálsku se v protihusitských náladách přidala i církev, tehdy převážně Řád německých rytířů.

V prvních šarvátkách a bojích průzkumných husitských předvojů s
bruntálskými, zde husité narazili na organizovanou obranu a
nejvíce je vylekaly velké žáby s ostrými zuby a drápy. Při brodění
potoky a navezeným blátem na ně žáby vyskakovaly a způsobovaly
celkem velká zranění a škrábance. Navíc kousnutí a bolavé rány se
ihned zahnisaly a docházelo k ochromení útočníků. Obrana obcí
využívala rovněž nádoby s rozvařenou smůlou, roje včel a chlapce
práčata s vystřelovacími praky s kameny. Vedle pokřiků a kvákání
stovek žáb, pak husitské útočníky zastavily i vodní překážky se
zahrazováním potoků, navíc i mazlavé, smradlavé bláto bylo
zvláštním blátometem vystřelováno směrem k útočícím husitům.
To vše a odvaha místních nakonec slavilo velký úspěch
Bruntálských. Oblast nedobytného Bruntálska, ale vlastně i
vyčerpávající boje nakonec vedly k ústupům útočníků a prvním
dohodám o příměří mezi znepřátelenými stranami. Husité nakonec
z této oblasti byli nuceni poraženi odejít a už si na zdejší drsný
kraj pod horami, na kraj plný vod a bláta s velkými nebezpečnými
žábami netroufli. S nadsázkou můžeme dnes s odstupem několika
staletí říci, že zdejší bahno a zubaté žáby zachránily nejen Bruntál,
ale celou oblast kolem tohoto města.